Dnes jsme si se čtvrtými ročníky udělali výlet mimo Prahu. Cesta příjemně utíkala a po pár kilometrech jsme odbočili z hlavní na úzkou silničku tak nejvýš pro jedno auto.
Kolem nás les a nad námi z větví stromů barevný baldachýn, ze kterého se na silničku zvolna snášely pestrobarevné listy stromů. Jak listy na podzim překrásně umírají!! Před Památníkem Vojna jsme vystoupili a hele, hned nad vstupní bránou nápis „Prací ke svobodě.“ Přemýšlím, kde jsme se s ním už setkali? Samotný areál je upravený, tráva posekaná, kolem les, ticho a není tu signál! Tím ovšem pozitiva skončila. Už po deseti minutách nás začalo mrazit v zádech z informací, které se na nás hrnuly. Film, zachycující poválečný vývoj v Československu, podzemní korekce, ubytovny trestanců, marodka, kde bych nenechala ošetřit ani svého psa, seznam těch, co výchovnou péči ve Vojně nepřežili, ostnatý drát ve dvou řadách vymezující prostor pohybu, strážní věže, které to mají všechno pod kontrolou……. Aha, už vím, není to to známé „Arbeit macht frei“? Tak moc mně to všechno připomnělo Terezín. Jenže tohle nejsou nacisti, tohle je úplně jiná ideologie.
Největším překvapením bylo setkání se starým známým. I Pravomil Raichl, známe ho z divadelního představení, tady strávil nějaký čas.
Znáte mé názory: I malý národ může být velký svou kulturou a vzdělaností. Jsem celoživotně oddán československým tradicím, zvykům a symbolům našich předků. (P. Raichl)
Za vlastizrádce jsem celý život považoval ty, kteří chtěli vydat mou zem nepříteli. Proto jsem celý život bojoval proti totalitě, ať již německé, nebo sovětské… (P. Raichl)
No řekněte sami, nezasloužil by si korekci za předchozí dva citáty?
 |