Paříž – jak krásně to krátké slovo v češtině zní. Ale proč jet právě do Paříže? Domluvíme se s Francouzy, když se ve škole učíme nejvíce angličtinu a němčinu? Kdo s námi pojede? Otázek před odjezdem bylo více než dost.
Ten nápad se zrodil už minulý rok v mysli naší paní profesorky Rombaldové. To ona podstoupila tíhu organizace celé akce. A bylo co řešit jak před odjezdem, tak na místě samotném. Nejdůležitější však bylo, že jsme se po návratu k Břevnovskému klášteru rozešli všichni ve zdraví, tak, jak jsme se před necelým týdnem sešli.
A co jsme poznali? Nepočítáme-li přes jeden tisíc kilometrů dlouhou cestu, byly tři dny na zážitky až moc dlouhé a na poznání Paříže zase krátké. Proč krátké? I v tom nejstručnějším encyklopedickém heslu je obsaženo více, než naše nohy vstřebají za tak krátký čas. A proč dlouhé? Bohužel autobus pojme více lidí, než sedí v jedné třídě a v takovém počtu vždy roste pravděpodobnost, že se někomu něco přihodí. Tentokrát jsme té pravděpodobnosti uvěřili a víme, že příště se do Paříže podíváme znovu, sami, ale už nepojedeme do neznáma a nebudeme muset brát ohledy na ostatní účastníky zájezdu.
Salut, Paris! Salut!
Účastníci zájezdu.