Již po čtvrté jsme společně navštívili divadlo. Po třech komediích (Zkrocení zlé ženy, Brouk v hlavě, Souborné dílo W.Sh. ve 120 minutách) nás tentokrát čekalo představení poněkud náročnější. Dopředu jsme byli připraveni na to, že jde o životopis písničkáře Karla Hašlera, jehož písničky měli v oblibě lidé mezi dvěma světovými válkami. Zároveň jsme věděli, že uvidíme to, čemu se říká „divadlo na divadle“. Během první poloviny představení režisér do hry zasahoval, zastavoval herce v jednotlivých scénách a choval se tak, jak reaguje režisér na běžné zkoušce. Druhá polovina představení začínala 10 minutami, které režisér poskytl hercům na případné dotazy, zároveň je však upozornil, že představení pak pojede bez přerušení až do konce. To se také stalo. Před filmovými záběry na projekčním plátně se pak před námi odvíjely nejtragičtější momenty československých dějin a Hašlerova života.
Okamžik, který mě nejvíce zaujal a zapůsobil nejsilnějším dojmem, o kterém musím přemýšlet i teď je první a poslední scéna a rozdíly v textu písničky „Ta naše písnička česká“. V první scéně zpíval Hašler text složený v období míru. V té druhé protestoval, zpíval o tom, co se dělo po obsazení republiky. Rozdílem v textech jsem si uvědomila, co Hašler prožil a jakou vůli, sílu, vzdor a naději měl v sobě. Vlastně jsem si i uvědomila, proč psal své písně a jaký význam to tehdy pro lidi mělo. Ty písničky dávaly lidem naději a to byl pro mě ten geniální moment.
Helenka P.
Byl to okamžik, co ve mně vzbudil pocit, který jsem už dlouho nezažil. Byl jsem strašně hrdý na to, že jsem Čech. Procházka krutou dobou byla zpříjemněna českými písničkami. Zdrcující konec mě vlastně ještě víc upevnil v té hrdosti. Nakonec jsem stál, tleskal do rytmu a hrdě si broukal, co broukal, přímo zpíval „Ta naše písnička česká“.
Martin V.
Nejvíc mě zamrazilo v zádech, když se po stranách jeviště spustily nacistické vlajky. Bylo to představení k přemýšlení.
Adéla D.
Smrt Hašlera byla chvíle, kdy jsem ztuhla v jedné poloze…. Bylo to, jako bych sledovala smrt v přímém přenosu.
Hanka P.
Když jsme v první části viděli, jak to přibližně vypadá při zkoušce na představení.
Solomiya L.
Očekávání? Trapné představení s dechovkou. Realita byla brutálně odlišná. Představení bylo velmi povedené, až jsem si broukal cestou domů písničky ze hry. Jedna z nejsilnějších scén byl proslov Moravce, stojícího na straně lidí, do rádia a poté ten samý Moravec v projevu za protektorátu.
Daniel N.
Nejemotivnější scéna byla, když jsem na konci porovnávala text písničky, kterou Hašler zpíval na začátku s textem, který zazněl na konci a jeho smrt. Další scéna, co mě celkem vzala a myslím, že i celé divadlo, byla ta, když si žena vzala kufřík, vyšla na předscénu a dala si na hruď židovskou hvězdu.
Terezka P.
Nejvíc mně v hlavě utkvělo, jak se lidé po obsazení Německem vůbec nemohli vyjadřovat, jak si museli dávat pozor na to, co říkali a dělali. V dnešní době si tohle vůbec nedokážu představit. Jako druhý silný moment vnímám ten, když Hašlera kvůli textu písničky zmlátil a pak zemřel. Bylo mně líto lidí té doby, zvlášť když jsem si uvědomila, že se to doopravdy stalo.
Petra B.