Když jsem se dozvěděl, že naše škola plánuje udělat exkurzi do bývalého koncentračního tábora (Auschwitz a Birkenau), věděl jsem, že si to nesmím nechat ujít.
Sraz byl u Břevnovského kláštera naproti naší škole ve 24:00. Když jsme se všichni sešli, vyrazili jsme přes Brno, Ostravu do Polska. Cesta byla zdlouhavá (skoro 8 hodin), i přestože jsme jeli v dobře vybaveném autobuse a s přestávkami po 2 hodinách, moc jsem se nevyspal. Když se začalo rozednívat, už jsme byli v Polsku a obklopovala nás téměř neprostupná mlha, ve které se rýsovaly jen siluety opadaných zimou umrtvených stromů, což dodávalo příhodnou atmosféru pro cestu na jedno z nejnegativnějších míst na světě.
Přibližně v 8 hodin ráno jsme dorazili na místo určení. Setkali jsme se s našimi česky mluvícími polskými průvodci a začala prohlídka, která měla 2 části. První část se odehrávala v koncentračním táboře Auschwitz, kde jsme se pohybovali v interiérech budov, jež sloužily pro ubytování, vraždění a nelidské testování, které mělo za úkol najít hranici lidského těla mezi ‘‘životem‘‘ a smrtí. V těchto místnostech byly nashromážděné informace, fotografie a předměty (např. 20-ti metrová kopa vlasů, místnost plná bot, nebo dětské botičky a kufry), které patřily vězňům. Nejhorší a nejsilnější pocit se však dostavil až při pohledu na stěnu v plynové komoře, na niž se nacházely škrábance po trpících a bolestí umírajících vězních odsouzených například za náboženské vyznání nebo za názory nepohodlné říši.
Z Auschwitz jsme se přesunuli do nedalekého tábora Birkenau, který už nebyl koncentrační, nýbrž vyhlazovací. Tábor byl obehnán stejně jako Auschwitz ostnatými dráty. Dovnitř vedly jen koleje, které za přítomnosti husté mlhy mizely jen pár metrů od nás. V táboře bylo jen pár ‘‘obytných domů‘‘, jinak samé plynové komory a místa sloužící k testování a smrti. Při příjezdu vězňů bylo vybráno jen 25% práceschopných jedinců a ostatních 75% bylo zplynováno.
Celou dobu trvání exkurze jsem přemýšlel nad tím, jestli to je vůbec možné, jestli se tak absurdní a strašné věci mohly opravdu odehrát. Říkal jsem si, zda by se něco podobného nemohlo stát i nám, jestliže se to stalo v generacích, které byly mnohem disciplinovanější a morálně vyspělejší, než je ta naše. Popravdě si myslím, že k tomu, aby se něco takového stalo znovu, máme mnohem blíž než oni, a proto bych všem doporučil, aby se tam jeli podívat.
Kryštof Klempíř
