„Staré domy jsou jako staří lidé - plny vzpomínek. Mají svou tvář, svou vůni. Jejich zdi jsou živé podivuhodným způsobem. Co viděly? Co slyšely? Ledacos do sebe lety vsákla jejich oprýskaná omítka. Ano, ty zdi jsou živé příběhy lidí, které se mezi nimi odehrály.“ (Jan Očenášek)
Když jsme se v pátek vydali se třídou 3A po stopách autorů konce 19. a 20. století, zněla mně v hlavě slova českého spisovatele Jana Očenáška o starých domech. Jaká vyznání slyšel dům U raka, když sem za švadlenkou Josefinou docházel spisovatel Jakub Arbes? O čem si asi povídali spisovatelé Arnošt Lustig a Ota Pavel? O rybách nebo spíš o holocaustu, který zasáhl obě jejich rodiny? A co Jan Neruda, jak moc si v domě U dvou slunců stěžoval na nedostatek peněz a z toho plynoucí nemožnost se oženit? A co všechno slyšely zdi kláštera U Kajetánů, kde se scházel herecký soubor, a pod vedením Josefa Kajetána Tyla se připravovala divadelní představení pro české publikum? Co asi Lori nasliboval Karel Hynek Mácha, který zde vystupoval v roli hlavního milovníka? Nevím, jestli je dobře, že staré domy nedokážou své vzpomínky vyprávět, dost možná bychom se o životě našich významných autorů dozvěděli i leccos překvapivého……
 |
 |