Ve čtvrtek sportovci ze 4S konečně navštívili divadelní představení Romeo a Julie v Divadle na Vinohradech. Jedna z nejslavnějších a určitě i nejhranějších tragédií avonského barda nás i 428 let po svém vzniku nutí k zamyšlení.
Vcelku banální příběh o nenaplněné lásce dvou mladých lidí se objevuje ve světových literaturách od starověku, proslulý se však stal právě díky alžbětinskému literátovi. I dnes nás osloví verše slavné balkónové scény.
JULIE: Romeo, Romeo, proč jsi Romeo?
Zavrhni otce, odhoď svoje jméno,
nebo když nechceš, přísahej mi lásku
a já se zřeknu rodu Kapuletů. (…)
Jen tvoje jméno je můj nepřítel.
Vždyť ty jsi ty, i kdybys nebyl Montek.
Co je to Montek? Ruka, noha, tvář
anebo nějaká jiná část těla?
To přece není Montek! Vyměň jméno!
Co je to jméno? To, čemu se říká „růže“,
pod jiným jménem vonělo by stejně.
A kdyby Romeo měl jiné jméno,
zůstal by pořád stejně dokonalý. (…)
Přeloženo do srozumitelné češtiny miluji pouze tebe a je mi fuk, kdo jsou tví rodiče. Růže, když jí budeme říkat třeba paznehtík, plesnivka nebo slizoplod, bude furt stejně krásná a ani na její vůni se nic nezmění. A s tebou je to stejné, miluju tě, a proto jsi pro mě dokonalý.